Prána jako životní styl

V cca 14ti letech následovalo mé "první" potkání s PRÁNICKOU VÝŽIVOU. Událo se to na dovolené v Chorvatsku. Seděla jsem na skále nad mořem. Svítilo na mě slunce, a šum moře tomu dodával také nádherný rozměr. Vzala jsem si do dlaní časopis meduňka, kde na obalu byla velká fotografie Henryho Monforta. Nevěděla jsem kdo to je, nebo co dělá. Naše pohledy se setkali poprvé. Při pohledu na něj se začalo něco dít, něco zvlášního, jedinečného.. Zavřela jsem oči a plně se tomu otevřela. V důvěře, bez kontroly, v přítomnosti. Tady se to stalo. Zpětně viděno v tu chvíli proběhlo zasvěcení do pránických energií a toho jak to chutná, když tím člověk plně je. Má duše si během těch pár minut rozzpomenula. Cítila jsem, že to je ono. TOTO JSEM JÁ. Toto je můj domov.

Po pár minutách jsem otevřela oči a s nadšením hledala článek o tomto muži. Při čtení jsem žasla a dala této cestě své jednoznačné ANO. Sdílela jsem své nadšení a mé rozhodnutí se na tuto cestu vydat s maminkou.. asi tušíš správně jaká byla její reakce.. viděla jsem její strach. Chvíli jsem v tom byla a poté mi to ZMIZELO ZE ŽIVOTA.

Za cca 3roky na to, mi samotná maminka poslala odkaz na stránku. Na ni byla vypsaná akce od samotného Henryho Monforta, který měl přijet do česka a pomoct skupině lidí přejít na PRÁNICKOU VÝŽIVU. Nelenila jsem a na její impulz hned reagovala. Přihlasili jsme se na 1. přípravný víkend, na druhý, na samotný pránický přechod k Henrymu..

Život plynul dál.. a mě přišla další silná iniciace. MATEŘSTVÍ.. a s ni pomyslné stopnutí mé PRÁNICKÉ cesty. Byl to bod a období, kdy se mi více jak kdy dříve aktivovali nedoléčené vzpomínky z dětství, rodová zátěž a spousta dalších překvápek, které do té doby spali a "čekali" až příjde jejich čas. V tomto období jsem také zažila iniciaci do OTEVŘENÝCH VZTAHŮ jinak, a úplněji než kdy dříve. Teď zpětně po 5ti letech od otěhotnění vidím, jak moc důležité toto období bylo i pro moji znovuzažehnutou PRÁNICKOU cestu, jak moc mě to i na to chystalo. Zároveň smekám před mou duší. Před její kapacitou transformovat. I když se přiznávám, že byli chvíle kdy toho bylo prostě MOC až jsem z toho na tyto slova chvály a vděčnosti zapomínala.

Letos (10 let od pránického přechodu a cca 4 roky od pomyslného "přerušení" této cesty) si pro mě PRÁNA znovu přišla. Přicházela ve vlnách. Pročišťovala mně. Dokud jsem vše nepustila. Dokud jsem plně neobnovila své ANO pro tuto cestu. Mám také radost, že jsem byla povolána touto cestou provádět i další. V tomto jsem zatím benjamínek. Příjímám každou možnost toto do prostoru přinášet. S pokorou za to děkuji.

Tady bych své vyprávění pro teď stopla. Více se vášnivě nerozpovídala o všem tak zásadním na mé cestě. O cestě tantrické na které kráčím už od svých 16ti let, o dalších zasvěceních. Ani se teď více nerozpovídám o mé cestě k obrazům DUŠE tak jak na této stránce prezentuji své a i osobní OBRAZY. Pro teď nebudu sdílet nic o tom jak a že jsem nikdy malovat nechtěla, že si mě to samo našlo, čaplo za ruku a už nepustilo. Ani o ničem dalším..

Slov bylo dost, teď ať vše přečtené dozní. A vše mezi řádky znící doplyne k tomu který je tomu nyní otevřen. S láskou Lucie